Člověk pozoruje, vnímá, vjemy ukládá, rozkládá na malé kousky a znovu skládá podle své povahy, malířského naturelu a intelektu v novou barevnou plochu, tvar... zatímco jiní svoji myšlenku vyjadřují slovem, malíř ji vyjadřuje barvou.

Jiří Lukeš soustavně maluje více jak dvacet let, i když svůj první olej namaloval již v roce 1969. V devadesátých letech vytváří mimo obrazů s tématikou krajiny také obrazy s motivy dětství a prázdninových pobytů v rodném Mladějově, plátna inspirovaná šansony Jaromíra Nohavici a poezií Jana Skácela.

V poslední době se Lukešovy obrazy prosvětlují, více se objevuje barva lomená bělobou, tvarově přechází do plošných geometrických tvarů často nahranici poetické abstrakce. Řečeno slovy Josefa Jíry, jeho velkého vzoru, „malíř maluje celý život jeden obraz“. Jako autodidakt svoji malířskou vášeň ukrýval za dveřmi svého ateliéru, jen málo blízkých a známých o ní vědělo. Měl a stále má velké rozpaky před každou návštěvou, i když dnes již zcela zbytečně. To byl také hlavní důvod, proč si první samostatnou výstavu vyzkoušel až v roce 1999 v Násedlovicích. Zlom nastal v roce 2003, kdy se nechal přesvědčit krajanem žijícím ve Vídni k uspořádání samostatné výstavy v Galerii Modrý páv, konané za podpory krajanských spolků a vídeňského Českého centra. Od té doby se do rakouské metropole vrací pravidelně. Několikrát vystavoval také v Art klubu UnoCity, mezinárodního centra OSN. Výstavám se brání stále, přesto za velké pomoci svého dlouholetého přítele výtvarníka Jiřího Hiršla uspořádal několik výstav ve svémokolí. Odměnou jsou krásné zážitky ze setkání s lidmi, kteří jej vnitřně obohacují, dodávají mu další podněty a víru v jeho tvorbu, často se tato setkání mění v přátelství na celý život.